Památky

Kostel sv. Bartoloměje

Barokní kostel postavený v letech 1717-1720 je výraznou dominantou obce.

Jívová se muže pyšnit památkou přesahujícím daleko místní obzor a význam. Dominantou, která vtiskuje zvláštní ráz panoramatickému obrazu celé obce i okolní krajiny, barokním kostelem sv. Bartoloměje. Tento kostel byl postaven v barokním stylu v období asi od roku 1717 do roku 1720. Je to stavba jednolodní, s hlavním vchodem a dvěma bočními kaplemi na západní straně, nad nimiž se zvedá ne příliš vysoká čtyřboká věž. Východní strana kostela je zakončena půlkruhovitým kněžištěm, k němuž se venku přimykají opět dvě hranolovité sakristie. Na hřebeni střechy nad hlavní lodí je malá sanctusová věžička. Památkově chráněna je také nízká ohradní zeď kolem kostela a dřívějšího hřbitova s jednoduchými vysokými branami na západní straně, s vestavěnou márnicí a s přistavěnou obytnou a hospodářskou budovou směrem k sousední bývalé faře.

Od roku 1723 začal kostelní interiér zdobit svými díly známý olomoucký barokní malíř Jan Kryštof Handke, a to několika obrazy a zejména freskami na stropě i na zdech hlavní lodi i obou kaplí, později také sérií obrazů s výjevy křížové cesty (od 1749). Na výzdobě interiéru kostela se podílela i olomoucká kamenická dílna Jana Václava Sturmera. S poutěmi a údajně i zázraky byl v minulosti spojován obraz Sedmibolestné Panny Marie, dovezený do Jívové poutníky z kláštera v polské Čenstochové v roce 1687. W. Stief v publikaci o šternberském okrese v roce 1896 napsal, že jívovský kostel vzhledem ke své nadměrné velikostí můžé pojmout až čtyři tisíce návštěvníků, což sice bylo hodně přehnané, ale v každém případě působil i působí dojmem velmi mohutným a slavnostním, zvláště po generální opravě posledních let.

Fresky J. K. Handkeho v interiéru jsou již několik let obnovovány a restaurovány. Jsou odstraňovány i nevhodné přemalby, které v kostele provedl mj. v roce 1870 Gustav Přeček ze Šternberka.

Budova radnice

Ze světských staveb je třeba zmínit aspoň jednopatrovou budovu radnice s podkrovím, čtyřbokou zvoničkou na střeše a s erbem obce ve štítu, která sice pochází z 18. století, ale byla mnohokrát přestavována, zejména na konci 19. století.

Menší nemovité památky

Zajímavé sochy, kamenné kříže a sousoší.

V Jívové je také několik nemovitých památek regionálního a místního významu.

Socha sv. Floriana s dvěma postranními postavami sv. Jana z Boha a sv. Jana Nepomuckého z roku 1867 byla po roce 1945 z místa před domem čp. 13 přemístěna jinam a dostala se do prostor pozdějšího Státního statku, ale v roce 1991 byla vrácena na původní místo v blízkosti kostela uprostřed obce a vysvěcena moravským metropolitou a olomouckým arcibiskupem Františkem Vaňákem.

Kamenný kříž se sousoším Kalvárie a sochami Panny Marie a Jana Evangelisty na náměstí je datován k roku 1836 a pochází pravděpodobně z dílny sochaře Bernanda Kulzera.

V katastru obce byla v minulosti umístěna celá řada dalších kamenných, železných i dřevěných křížů, z nichž se některé dochovaly až do dnešních dnů.

Kamenný kříž jetelového tvaru s korpusem Ukřižovaného Krista uprostřed hřbitova pochází z roku 1840 a naposledy byl restaurován v roce 1993.

Kamenný kříž s litinovým korpusem Krista u silnice do Domašova n/B. je z roku 1898, další kamenný kříž je datován k roku 1846 (u pův. č. p. 89) a dřevěný kříž u silnice do Vésky byl postaven koncem 19. století.

Hrad Tepenec

Nejstarší a nejvýznamnější stavební památkou v katastru dnešní Jívové by byl zcela určitě, ovšem za zcela jiných okolností, hrad Tepenec.

Protože však to bylo již řadu století hradní zbořeniště a celý vrch je navíc již desítky let "odkrajován" velkolomem, nezůstalo z původní hradní stavby do dnešních dnů téměř nic. Málo patrný je zde jenom zbytek původního přikopu  a valu ve východním předhradí.

Při výzkumech byly sice nalezeny také zbytky mnohem staršího valového opevnění hradiska z pozdní doby bronzové, ale tato skutečnost je zcela zahalena rouškou dávné minulosti.

Přesto se na Tepenci stále, zejména za pomoci studentů o prázdninách, provádí archeologický výzkum (vedený dříve zejména V. Burianem).